Klejinčino tajemství

Název: Klejinčino tajemství
Autor: Zdenka Hamerová
Žánr: Detektivka
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 328



Tak konečně došlo na Klejinčino tajemství. Strašně moc jsem se na tuhle knížku těšila, aniž bych k tomu teda měla nějaký větší důvod. Je to vlastně snad moje první česká detektivka. A jak to dopadlo?

Týna Simonová se společně s manželem a třemi syny nastěhovala do obrovské vily Klejinky, kterou se jim podařilo koupit za nepochopitelně nízkou cenu. Týna se do domu zamilovala hned, jak se na něj byla s manželem Martinem podívat. Čím více času v něm však strávila, tím podivněji si tam připadala. Začaly na ni útočit její vlastní věci. Zvláštní, ne? Chce se jí snad Klejinka zbavit?

Týna je... Hm, jaká vlastně je? Rozvedená a podruhé vdaná, má za sebou ztrátu rodičů a stěhování, dala výpověď v práci a chce se ze všeho trošku vzpamatovat. Útoky předmětů jí na psychice moc nepřidají a musím říct, že autorce se z ní podařilo udělat dobrého cvoka, někdy mi Týna svým chování dost lezla na nervy. Byla paranoidní, přecitlivělá, vztahovačná, výbušná. Docela se divím, že se z ní nezbláznil i Martin. Ale tak vlastně se to její chování dalo pochopit. Stejně jsem ale měla chuť jí sem tam jednu vrazit.

Celá knížka je vyprávěná z pohledu Týny, takže sledujeme její chování a taky její myšlenky. A jsme svědky toho, jak se to v ní všechno pere, jak sama pochybuje o tom, jestli je vůbec normální. Její paranoia je popsaná fakt dobře, uvěřitelně. Člověk vlastně ani při čtení neví, jestli je to paranoia, nebo se to vážně děje. Jak by taky mohl, když to chvílemi neví ani Týna sama. Vyprávění je ještě místy proloženo zápisky z deníku, který si Týna píše. I když jsou to spíš takové záznamy co-kdy-kde, deník si představuju jinak. Ale tak aspoň je to trošku pestřejší.

Klejinčino tajemství je napsané úplně jednoduše, žádná krkolomná souvětí, žádné nečekané skoky v čase. Není to vlastně typická detektivka, najdeme tu i prvky hororu při líčení tajemného prostředí Klejinky, autorka se taky hodně věnuje popisům Týniny psychiky. Knížku jsem přelouskala k nelibosti dcery za víkend, což se mi už dlouho nestalo. A taky se mi to zase hodně dlouho nestane. Sedla mi do nálady a vlastně od samého začátku jsem byla zvědavá, co bude dál. Kdo by taky nebyl, když příběh začínal událostí, která se stala skoro na konci příběhu. To je prostě jeden z nejlepších způsobů, jak nalákat čtenáře. Pořád jsem přemýšlela, o co tam vlastně jde. Konečné rozuzlení nepostrádalo logiku a docela mě překvapilo, což je velké plus. Podrženo, sečteno, dávám tři a půl hvězdičky.