Co po ní zůstalo

Název: Co po ní zůstalo 
Originální název: What She Left
Autor: T. R. Richmond
Překlad: Jaroslava Novotná
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2015
Rok vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Jota
Formát: E-kniha
Počet stran: 400

Knížka psaná formou deníkových záznamů, internetových textů a dopisů? Tak to je přesně něco pro mě! To kdyby vás náhodou zajímalo, proč jsem si ji chtěla přečíst.

Jednoho rána je pětadvacetietá Alice Salmonová nalezena utopená v řece. Nikdo neví, co se stalo. Nehoda? Sebevražda? Nebo snad vražda? Antropolog Jeremy Cooke, bývalý Alicin profesor, se rozhodl, že sesbírá vše, co po Alici zůstalo, a vydá to. A třeba taky přijde na to, co se oné osudné noci vlastně stalo.

Většinu postav, které se v knize vyskytují, poznáváme z jejich vlastních slov - z dopisů, deníků, blogu. Jednotlivé záznamy jsou vlastně taková sonda do jejich mysli. A ta sonda se mi ne vždy líbila. Abyste rozuměli, profesor Jeremy Cooke mi nebyl vůbec sympatický. Zrovna mě nenapadá, jakými mírnými slovy bych ho popsala. Dopisy, které psal svému příteli Larrymu, mi přišly tak trochu divné. Divné = úchylné. Nicméně předpokládám, že takový byl autorův záměr. A jestli jsou moje předpoklady správné, tak se mu to povedlo skvěle. 

Postava Alice, která se v knize objevovala díky jejím deníkovým zápisům a díky internetové komunikaci, se mi líbila. Byla cílevědomá a stála si za svým. A hlavně nebyla dokonalá, sama o tom věděla a dokonce to přiznávala. Autor dobře vystihl chování i emoce postav. Všechny působily reálně, čemuž značně napomohlo to, že většinu jejich projevu tvořila v knize jejich vlastní slova, myšlenky.

Knížka se nedrží žádné časové linie, jednotlivé záznamy jsou od sebe vzdáleny často i několik měsíců, minulost a přítomnost, všechno dohromady tam a zase zpátky. Vzpomínky v některých záznamech vedou i několik let zpět, takže musím přiznat, že jsem ze začátku byla dost v pasti. Chce to opravdu dávat pozor na to, kdy se co děje. Ale v klidu, časem se nahromadí dost informací na to, aby se v nich člověk orientoval.
Styl psaní formou deníkových záznamů a dopisů, e-mailů a internetové komunikace jasně napovídá, že byla většina knihy v ich-formě z pohledu důležitých postav. Tenhle styl psaní se mi moc líbí, nebýt jeho, asi by mě knížka nezaujala. Autor psal knihu se záměrem poukázat na fenomén internetu, který v dnešní době značně ovlivňuje komunikaci a vztahy mezi lidmi. Zkoušeli jste někdy googlit svoje jméno? Já před chvilkou jo a docela mě překvapilo, že na mě vybaflo několik odkazů.

Ze začátku jsem měla se čtením problém, moc mě to nebavilo a nemohla jsem se začíst. Mohlo za to hlavně to, že jsem četla jen po malých chvilkách. Zásluhu mají i již zmiňované dopisy profesora Cooka. Pak se to ale najednou zlomilo, ani jsem vlastně nepostřehla kdy, začala jsem se orientovat v čase a po čtečce jsem chňapala v každé volné chvilce. Tenhle thriller mě prostě dostal. Nebylo tu vlastně žádné vyšetřování, žádní detektivové, prostě jen čtete, jak různí lidé reagují na Alicinu smrt, popisují, co dělali předtím a potom. A pak se najednou objeví věta nebo slovo, malý náznak u některé z postav a vy najednou nevíte, co si o tom máte myslet, protože vám to nějak nesedí. Takové to: Neříkal náhodou, že tam nebyl? Tak co tohle sakra znamená? Náznaků bylo čím dál tím víc, až nakonec vyplula na světlo celá pravda, ale pěkně postupně, pomaličku, aby byl čtenář neustále v napětí a očekávání. A to se mi na té knížce moc líbilo.

Takže tu máme moje oblíbené podtrženo, sečteno. Po nezáživném začátku se z Co po ní zůstalo vyklubal povedený psychologický thriller, který nabízí spoustu napětí, i když v něm není žádné zamotané vyšetřování, shromažďování stop a litry krve. Některé pasáže nutí člověka k zamyšlení, a to nejen nad tím, jak to vlastně bylo. A věta "Pravda bolí chvíli, ale lež bolí napořád", která je už na obalu knížky, se zařadila mezi mé oblíbené. Takže já dávám tři a půl hvězdičky, kolik dáte vy? :)

Děkuji obchodu Palmknihy za poskytnutí recenzní kopie! :)