Hledáte spolubydlící?

Název: Spolubydlící

Originální název" Single White Female

Autor: John Lutz

Překlad: Roman Lipčík

Žánr: Thriller

Rok vydání: 2013

Rok vydání originálu: 1992

Nakladatelství: Domino

Formát: E-kniha

Počet stran: 216

John Lutz má na svém spisovatelském kontě už pár detektivek a thrillerů a já jsem se, nevím proč, rozhodla, že začnu zrovna Spolubydlící. A asi to nebyla úplně ta správná volba.


Allie Jonesová žije v New Yorku, je počítačovou programátorkou a věci kolem ní ji přimějí, aby si začala hledat spolubydlící. Na inzerát se jí ozve spousta žen, ze kterých se Allie snaží vybrat nějakou málo nápadnou, nevýraznou. A tak se k ní nastěhuje Hedra Carlsonová..

Allie je sebevědomá mladá žena. Jako hlavní postava ve mně nevzbuzovala moc emocí, nijak jsem s ní nesoucítila, když měla trable. Její chování mi přišlo místy unáhlené, ale líbilo se mi, že se snažila stát si za svým a byla zásadová. Jako protiklad vystupovala její nová spolubydlící Hedra, která byla na první pohled pořádně zakřiknutá a nesmělá. Celá knížka vlastně stojí na tom, že se Hedra začne s Allie ztotožňovat a začne ji napodobovat. To se dozvíme už z anotace. Ale vzhledem k tématu mi psychologie postav nepřišla moc propracovaná.

Knížka je vyprávěna er-formou, po většinu času z pohledu samotné Allie, pár kapitol je ale i z jiných pohledů. Ze začátku jsem měla trochu problém, některé pasáže na mě působily jako spousta poskládaných frází, které se sem ale vůbec nehodily. Jinak byl styl psaní jednoduchý, srozumitelný, když už se měnil úhel pohledu, tak jen po kapitolách, takže žádné zmatky.

Spolubydlící mi dělala společnost během bezesných nocí. Takže jsem ji četla poměrně dlouho, protože se spaním a usínáním moc problém nemám. A tady přichází kámen úrazu. Knížce žalostně scházelo napětí. Znamením dobré a napínavé detektivky je pro mě typické knihomolské "ještě jednu kapitolu". Nebo nervózní bubnování prstů během čtení. V případě vysokého napětí i okousané nehty. Jo, i to se mi občas stane. A tady nic. Vůbec jsem neměla potřebu číst knížku během dne, abych věděla, jak dopadne. Prostě mi to stačilo občas v noci, když jsem nemohla usnout. Prostě abych jen tak nekoukala do zdi. Celkem se teď sama divím, že jsem knížku dočetla. Možná proto, že styl psaní byl tak jednoduchý, že jsem u něj nemusela přemýšlet ani trošku. Prostě jsem četla, až jsem se pročetla ke konci. Pořád jsem tajně doufala, že se stane něco, co fakt nečekám. A nestalo, překvapení se nekonalo. Zkrátka předvídatelné a takové nijaké, strohé. Navíc konec byl moc useknutý, určité věci by si zasloužily lepší vysvětlení. A na konci byl dokonce epilog, který mi přišel tak trochu úplně zbytečný. 

Zkrátka jsem prostě po přečtení anotace čekala něco jiného. Teda dostala jsem přesně ten příběh, který anotace slibovala, ale to zpracování mě zklamalo. Proto nemůžu jinak a dávám knížce dvě hvězdičky.