Jedno knižní překvapení

Název: Hrob mé sestry
Originální název: My Sister´s Grave
Autor: Robert Dugoni
Překlad: Jan Kozák
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2016
Rok vydání originálu: 2014
Nakladatelství: Jota
Formát: E-kniha
Počet stran: 392




 
Znáte ty chvíle, kdy listujete knížkami a nevíte, do které se pustit, protože si nejste jistí, jestli je to právě to "ono", co teď chcete číst? Přesně to mě potkalo. Zase. A tak jsem se rozhodla to vyřešit e-knihou, o které jsem nic nevěděla. Když člověk nic nečeká, nemůže být přece zklamaný, žejo. Přečetla jsem si název, anotaci a řekla si, že to by mohlo být to pravé. A bylo?

Tracy Crosswhiteová přišla před dvaceti lety o sestru. Jednoho dne zmizela a už ji nikdy nikdo neviděl. Za její vraždu byl odsouzen Edmund House, kterého pár dní před Sářiným zmizením propustili z vězení, kde seděl za únos a brutální znásilnění jedné dívky. I přesto, že je Edmund ve vězení, nemá Tracy klid. Na celém případu jí něco nesedí. A teď, po dvaceti letech, se objevilo Sářino tělo. Jaké to bude mít důsledky?

Tracy Crosswhiteová, bývalá učitelka, teď detektiv u policie. Kráska. Samozřejmě. Velmi inteligentní. Jak jinak. A taky velmi sympatická a vtipná. A houževnatá, jen tak něčeho se nelekne a jde si za svým. Líbila se mi.
Sára, zmizelá sestra, měla v knize taky svůj prostor a moc se mi líbilo, jak Robert Dugoni prostřednictvím vzpomínek dokázal vykreslit její charakter. Palec nahoru. Milovala Tracy a ona milovala ji, byla hezká, milá, empatická.
I ostatní postavy, kterých bohudík nebylo moc, měly dost prostoru k tomu, abychom si o nich mohli udělat vlastní obrázek. A ani v téhle knize nebylo všechno na první pohled takové, jaké to bylo doopravdy. Nepíšu tuhle větu nějak často?

V knížce najdeme dvě časové linie. Současnost a minulost. Linka ze současnosti je pěkně lineární, kdežto v té z minulosti na sebe události ne vždy časově navazují, některé Tracyiny vzpomínky jsou z doby Sářina zmizení, některé z jejich dětství. Linie se vzájemně proplétají, doplňují, ale jejich střídání není chaotické, nepůsobí nám v hlavě zmatek. Ten nám působí jen to, že víme, že je něco špatně. Ale nevíme co. A kdo. A proč. A i když vedlejších postav není moc, docela mi to dalo zabrat. A stejně jsem byla vedle jak jedle. Což je vlastně dobře.
Na knížce mě mile překvapil průběh pátrání. Vlastně spíš prostředí, kde se příběh odehrával. Nesledujeme tu klasický případ, kde se stane vražda, která se vyšetřuje v terénu, vyslýchají se svědci a podobně. Už tím, že k vraždě došlo před dvaceti lety, je to jiné. Část knížky se pak odehrává u soudu, díky čemuž se postupně seznamujeme s detaily tehdejšího vyšetřování. A zjišťujeme, co se Tracy na celém případu nelíbí.

Hrob mé sestry je po dlouhé době knížka, která mi vážně sedla do nálady. Kapitoly byly poměrně krátké, tempo svižné a knížka mělo přesně to "něco", co čtenář potřebuje, aby byl zvědavý a četl dál. Ke konci knížky mě ale nadšení opouštělo a nebyla jsem spokojená s tím, jak se to vyvíjí. Přece to nebude takhle! Jenže to nebyl konec, nene.. Takže jo, konalo se to důležité wau, které podle mě k dobrým detektivkám patří, dočkala jsem se toho momentu, kdy jsem najednou začala číst, ve mně úzkost a neustálé nutkání přeskakovat řádky, abych honem rychle věděla, jak to dopadne. Panebože, to byl nervák! Řekla bych, že autor má špetičku talentu jako Chris Carter - talent na to, jak umně ukončit kapitoly a pěkně si tak čtenáře ke knížce připoutat. Jasně že v tom nejlepším. A špetku píšu proto, že Carter je prostě Carter.
Posledních pár řádků bylo možná trochu klišé a dovedla bych si představit, že by v knížce vůbec nebyly, ale.. Who cares? Byla to prostě pecka! A to to prosím nemá na obálce placku "bestseller". Nechápu. Takhle moc nadšená jsem po dočtení knížky dlouho nebyla. Většinou to má na svědomí jen už zmiňovaný Chris Carter, takže bravo, pane Dugoni! Dávám jednoznačně za pět! Hvězdiček, samozřejmě! :)

Moc děkuji obchodu Palmknihy za poskytnutí recenzní kopie! :)