Dětský deníček pro dospěláky

Název: Moudré z nebe
Autor: Richard Skolek
Žánr: Humor
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Backstage Books
Počet stran: 98

K téhle útlé knížečce jsem se dostala vlastně náhodou, když mi sám autor nabídl knihu k zrecenzování. Díky! Necelá stovka stránek, český autor, deníček malého kluka pro dospělé, proč ne?


Knížka je vyprávěním malého Richarda a nemá vlastně žádný hlavní příběh. Jsou to vzpomínky na nejrůznější situace z jeho dětství, které se často zaměřují na trampoty s jeho váhou a s tím, že nemá rád žádný sport. A vlastně se tu najde zmínka snad o všem a tvrzení z anotace, že Ríša plete během vyprávění páté přes deváté, je rozhodně pravdivé.

No uuuf, musím přiznat, že mi tahle knížečka dala fakt zabrat. Zaprvé. Nemám ráda předlouhá souvětí. Zadruhé. Těžko se mi zvyká na nespisovný styl psaní. A zrovna tohle jsou dvě věci, které tuhle knihu charakterizují. Co se stylu psaní týče, nejvíc mě dostávalo protetické "v" a jeho velmi důsledné a místy nadměrné používání. U nás se v mluvě používá celkem často, ale vidět to napsané, to už byl pro mě trošku vyšší level. Slova jako "vovocný" a "vordinace", to mě teda dostalo. Já vím, tohle prostě musela být nadsázka, ale i tak jsem byla ráda, že jsem seděla, protože jinak by mě to položilo. Takže když už jsem knížku otevřela, přečetla jsem tak pět stránek a zase jsem ji musela v zájmu zachování svého duševního zdraví odložit. Rozhodně se ale knížce nedá upřít, že je zrovna tímhle jiná, což je rozhodně plus.

Co mi u Moudrého z nebe chybělo, byl příběh. Něco, co by ty vzpomínky aspoň trochu spojovalo, jedno téma, ke kterému by se nějak vázaly. Nebo aspoň něčím ohraničené časové období. Tohle řazení ničím spolu nesouvisejících vzpomínek mě moc nezaujalo, neměla jsem důvod netrpělivě očekávat chvíli, kdy se ke knížce zase dostanu.
Některé vzpomínky byly ale úsměvné, často v nich figuroval strýc Budlibák. Skvělá byla vzpomínka na blinkání koly (pokud nevíte, v čem je to fajn, dočtete se to na straně 71) a naprosto nejlepší byla strana 78, na které se Ríša bil za Gumídky. To si musíte přečíst. Vlastně není úplně špatné připomenout si dětství, kdy se dá ještě dětem namluvit spousta věcí. Dětská naivita je zkrátka to, co na knížce baví. A pak se ještě sami sebe ptáte, jestli jste na tom byli taky tak. 

Moudré z nebe rozhodně není knížka pro každého. Pokud zrovna neholdujete psaní bez myšlenky a větších souvislostí, moc vás bavit nebude. Pokud vám ale nevadí čtení vzpomínek, které skáčou od jednoho k druhému bez varování a překousnete i psanou podobu nespisovné češtiny, příjemně si u knížky odpočnete a myslím, že vás i pobaví. Navíc pokud jste prožívali dětství ve stejných letech, jako Ríša, pravděpodobně se v něčem i poznáte. A jestli můžu doporučit, opatřete si rovnou druhé vydání, které vyšlo u nakladatelství XYZ a je doplněno povedenými ilustracemi Štěpána Janíka :)

Za knížku i s věnováním ještě jednou děkuji Richardovi Skolkovi! :)