Rychlopalba

Název: Rychlopalba
Autor: Štěpán Kopřiva
Žánr: Kriminální román
Rok vydání: 2015
Formát: Audiokniha
Vydavatelství: Walker & Volf
Délka: 14 hodin 57 minut
Čte: Ludvík Král




Poměrně dlouhou dobu na mě z poličky koukala Rychlopalba od Štěpána Kopřivy, kterou jsem si půjčila v knihovně. Byla tam tak dlouho, že i Cecilka od bíglů vzdala přesvědčování, že si to mám konečně přečíst. Nebo možná zapomněla na to, že to mám půjčené. No a pak jsem si vybírala recenzní audioknihu na Audiolibrixu a co nevidím. Rychlopalba. Jako audiokniha. Rozhodnuto.

Každý má nějakého známého, který občas potřebuje pomoct. A to platí i pro jednoho českého poldu. Sestra jeho bývalého spolužáka prý několik let týrala svou dceru. Zatímco matka je už několik měsíců na psychiatrii, po její dceři se slehla zem. A kdo by asi tak mohl být lepším pomocníkem při odhalování pravdy než kamarád polda?

Hlavní postavou je celkem obyčejný, chvílemi možná trochu drsný český policajt. Žádný nadprůměrně inteligentní superhrdina. Takže skoro pravý opak mého oblíbeného Roberta Huntera. Ale musím říct, že to byla vlastně fajn změna. Není nad to, když i hlavní postava dostane někdy po hubě. Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak se vlastně ten policajt jmenuje, ale nepřišla jsem na to. To jméno tam prostě nezaznělo ani jednou.

Jelikož i sama kniha je dost dlouhá, délka audioknihy mě moc nepřekvapila. Patnáct hodin! Ze začátku jsem spíš měla obavy, jestli vydržím poslouchat hlas Ludvíka Krále, kterého si Walker & Volf pro načtení audioknihy vybrali. Připadal mi totiž moc drsný. Ale tahle moje obava byla poměrně rychle pryč, protože jsem zjistila, že k téhle knize se výborně hodí. Možná je na místě podotknout, že z tvorby Štěpána Kopřivy jsem nic neznala, takže jsem vlastně neměla ponětí, co se na mě chystá. Rychlopalba je kriminální román nezvykle nabitý humorem a cynismem. Někdy možná až přebitý. A nezvykle na kriminální román, nikoli na Kopřivovu tvorbu. No a panu Královi všechny potřebné věci jako právě cynismus a drsnost z hlasu přímo čišely. Stejně tak neměl problém naprosto přesvědčivě urážet sám sebe. Teda vlastně sebe jako hlavní postavu. Chápete, žejo? Jeho výslech sebe samého neměl chybu. Dalším jeho vypravěčským plusem bylo, že při přímé řeči měnil hlas v závislosti na postavách, což usnadňuje posluchači orientaci.
Vedle tohohle skoro bezvýznamného faktu, kterým výběr vhodného interpreta je, byl děj doplněn doprovodnými zvuky - výstřely z pistole, zvuky psaní na stroji, mluvení z vysílačky a podobně. Ke konečnému výsledku přispěl i výběr předělové hudby mezi kapitolami, která nebyla přehnaně výrazná a nenarušovala poslech.

A když už jsme u konečného výsledku, byl pro mě více než uspokojivý. Kniha sama o sobě byla vtipně cynická a přišla mi ve většině situací dost realistická. Hlavní děj doplňovaly vedlejší dějové linky, nechybělo ani přetřásání soukromí hlavního bezejmenného hrdiny. Odtud těch patnáct hodin.
Tenhle dlouhý kriminální román bych jen tak nepřečetla, ale na poslech to byla velmi dobrá volba, která si ode mě zaslouží čtyři hvězdičky.

Moc děkuji webu Audiolibrix za poskytnutí recenzní kopie! :)