úterý 11. srpna 2015

Andělíčkářka




Název: Andělíčkářka
Originální název: Änglamakerskan
Série: Erika Falcková & Patrik Hedström #8
Autor: Camilla Läckberg
Překlad: Vendula Nováková
Žánr: Detektivka
Rok vydání originálu: 2013
Formát: Audiokniha
Nakladatelství: Motto
Délka: 14 hodin 36 minut
Čte: Zdeněk Junák, Sylva Talpová 





Volného času je málo, takže jsem si řekla, že by nebylo tak úplně od věci vyzkoušet audioknihy. Moje první volba padla na Andělíčkářku od Camilly Lackbergové a ...

V roce 1974 záhadně zmizela na ostrově Valö rodina Elvanderových, našla se jen malá batolící se a plačící holčička Ebba. Ta se o mnoho let později na ostrov vrací a chce se i s manželem v domě své zmizelé rodiny usadit, během rekonstrukce se však stane několik "nehod", při kterých málem zemřou. Souvisí to snad nějak s dávným zmizením zbytku rodiny?

V knize se vyskytuje poměrně dost postav, což mi při poslechu audioknihy dělalo problém. Trvalo mi tak třetinu knihy, než jsem věděla, které postavy jsou vážně důležité a o které se nemusím tolik starat. A těch důležitých taky nebylo málo. Ústřední postavou je samozřejmě Ebba, která má za sebou tragédii v dětství a taky nedávnou ztrátu syna, což se na jejím psychickém stavu i na jejím manželství značně podepsalo. Nehodu na Valö vyšetřuje policista Patrik Hedström, do případu se angažuje i jeho žena Erika Falcková, spisovatelka, která by ráda napsala knihu o zmizení rodiny Elvanderových, takže ji současné dění dost zajímá. (Andělíčkářka není prvním případem, který spolu manželé řeší.) Erika je na mateřské a trochu trpí tím, že Erikova práce dostává přednost před její.
Skoro všechny postavy měly za sebou něco tragického, co poznamenalo jejich život, každý měl ve skříni kostlivce, který značně ovlivňoval jeho chování. Taky mě docela překvapilo, jak často se mužské postavy nechaly ovládnout emocemi a daly najevo smutek - pláč u nich nebyl výjimkou. Nechci psát, že se chlapi chovali jako ženské, ale.. Jo, vážně se tak nědy chovali. S tím jsem se snad ještě nikde nesetkala. Nebo si to nepamatuju.

Při vyprávění se střídaly dvě časové linie i úhly pohledů. Prolínal se tu příběh Dagmar, který začal již v roce 1904, nebo tak nějak, se současností, kdy se Ebba vrátila na Valö. Úhly pohledů se měnily s každou kapitolou, příběh jsme sledovali pokaždé z pohledu někoho jiného pro děj důležitého, občas se objevila kapitola z minulosti. Vše bylo vyprávěno er-formou. Než jsem se zorientovala v postavách, měla jsem s tím střídáním trochu problém, ale kniha měla díky tomu spád. Na konci mě dost štvalo, že kapitola skončila ve chvíli, kdy to už už vypadalo, že se něco dozvím, a pak jsem musela čekat, než se zase na tu určitou postavu dostane řada. Skvělý způsob jak přimět lidi k pokračování ve čtení / poslouchání. 
V Andělíčkářce nenajdeme jen detektivní příběh, hodně se v ní také řeší rodinné vztahy a různé rodinné problémy, je zajímavé, jak se s tím každá postava vyrovnává po svém. Mimo rodinu také dojde na politiku a překvapivě i na otázku nacismu, tu bych klidně mohla postrádat.
Konec mi přinesl hned několik překvapení v podobě vysvětlení záhady zmizení a nehod v současnosti, všechno do sebe pěkně zapadlo. Někde bych možná uvítala trochu detailnější vysvětlení, i když.. Fantazii se meze nekladou, že.

Povinná výbava k vodě :)
Namluvení audioverze Andělíčkářky se ujali Zdeněk Junák a Sylva Talpová. Zdeněk Junák předčítal příběh odehrávající se v současnosti a mužské hlasy, zatímco Sylva Talpová vyprávěla příběh Dagmar a načítala ženské hlasy. Chvíli mi trvalo, než jsem si na hlasy vypravěčů zvykla, především na hlas paní Talpové, který mi místy moc neseděl. Hlasy mi připadaly zpočátku strnulé, zaposlouchávala jsem se postupně a stejně tak mi připadalo, že se vypravěči také postupně vciťovali do děje a vkládali do svých hlasů vše potřebné. Vyprávění bylo doplněné o vedlejší zvuky (vyzvánění telefonu, motor auta apod.), což sice poslech oživilo, místy to ale mohlo působit rušivě, protože některé zvukové efekty mi přišly nevyváženě hlasité. Někdy jsem měla trochu problém s orientací v příběhu, protože ne všechny kapitoly byly odděleny hudební vsuvkou a nebyl tedy znát přesun mezi úhly pohledu.
Hlas Zdeňka Junáka dodal knize správnou ponurou atmosféru, jakou si mnoho lidí se severskou krimi spojuje, a podařilo se mu přinutit mě zaposlouchat se do příběhu natolik, že jsem si (nejen ke konci) dobrovolně hledala nějakou práci, jen abych mohla zase poslouchat. Andělíčkářku proto považuju za dobrou volbu pro vstup do světa audioknih a dávám jí tři a půl hvězdičky (tři za příběh, čtyři za audioverzi). Pokud byste ji chtěli zkusit i vy, můžete si ji zakoupit zde.

Děkuji Audiotéce za poskytnutí recenzní kopie! :)

4 komentáře:

  1. Pekná recenzia, celkom si ma na ňu navnadila :-)
    http://kmkbookworld.blogspot.sk/

    OdpovědětSmazat
  2. Za sebe musím říct, že já už nemám ráda přílišné množství postav v příběhu. Kor v audioknize, tam je to ještě horší. V papírové si zalistuješ a je to, ale posunout zpátky u mp3 je teda vopruz. A zaujala mě hlasová adaptace, hrozně ráda ty lidi poslouchám, a ještě nikdy jsem neposlouchala audioknihu, kterou by četli dva nebo více lidí. :)
    Ale musím říct, že Andělíčkářku bych si nekoupila, ničím mě nezaujala. Ale taky je to možná tím, že mě už detektivky neberou, nejsou, co bývaly.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky nemám ráda hodně postav a zezačátku to byl fakt problém. Naštěstí má audiotéka dobrou aplikaci, kde se dá vracet po patnácti vteřinách, to mi přišlo vhod :D
      Rozdělení hlasů muž-žena bylo fajn a bylo to super i v tom, že každý měl jednu časovou linii :)
      Jinak co se samotné knížky týče, anotace mě zaujala, ale myslím, že kdybych to měla číst, neprokousala bych se přes to množství postav na začátku. Takhle jsem to ale zvládla a vyklubal se z toho fajn poslech :)

      Smazat

Váš názor? Dotazy? Připomínky? :)