Chyť mě

Název: Chyť mě
Originální název: Catch me
Série: Bobby Dodge #6
Autor: Lisa Gardner
Překlad: Tatjana Jandourková
Žánr: Thriller
Rok vydání: 2013
Rok vydání originálu: 2011
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 384


Dlooouho jsem odolávala zajímavé anotaci a nechávala tuhle knížku v knihkupectví. Asi mě odrazovala nálepka "Světový bestseller". Takže jsem si většinou odnesla něco jiného. Konečně jsem ji dostala k svátku a byla jsem tak zvědavá, že všechny mé čtecí plány šly stranou.

Charlene Rosalind Carter Grantové zbývají čtyři dny do její smrti. Je o tom přesvědčená. Blíží se totiž jedenadvacátý leden, den, kdy před dvěma lety a před rokem zemřely její dvě nejlepší kamarádky. Obě byly nalezeny uškrcené, bez jakýchkoli stop zápasu na místě činu. Charlie se rozhodla, že se jen tak nedá. Ona bude bojovat. Pokusí se přežít. Zvládne to?

Charlene Rosalind Carter Grantová je zvláštní sympaťanda. Má za sebou zlé dětství, které se jí úplně podařilo vymazat z paměti, následkem toho má ale také problémy s krátkodobou pamětí. Trápí ji noční můry. Nikomu nevěří. Nemá žádné přátele, jen psa, který vlastně není její pes. Snaží se úplně odstřihnout od světa, aby ji 21. nic nepřekvapilo. A hlavně nikdo nepřekvapil. Její chování je občas zmatené a je dost paranoidní. Divíte se? Já ne. Všechny její myšlenky a pocity máme pěkně naservírované, takže při čtení můžeme chvílemi prožívat stejný zmatek jako ona.
D.D. Warrenová je detektiv. Vrátila se do práce po osmitýdenní mateřské dovolené. Osm týdnů? Jenom? No, v Americe to holt mají jinak. D.D. má na starosti dva případy. Sérii vražd pedofilů a vraždu Charlene, až se stane. Pokud se stane. Na detektivovi D.D. mi nepřišlo nic zvláštního. Abyste rozuměli, většinou si "hlavní" poldy z nějakého důvodu oblíbím, nebo mi na nich něco vadí. D.D. mi přišla taková nemastná, neslaná, prostě neutrální postava. V souvislosti s ní se mi nejvíc líbil popis toho, jak jí mateřství pomalu, ale jistě měnilo životní priority.

V knížce se po kapitolách střídaly dvě linie příběhu. První byl příběh Charlie, ten vyprávěla přímo ona ich-formou, druhá linie byla vyprávěna er-formou z pohledu D.D., popisovala probíhající vyšetřování a dávala nám nahlédnout do myšlenek D.D. Příběh Charlie mě bavil víc, myslím, že hlavně kvůli té ich-formě, bylo to pro mě opravdovější. Neustálé Charlenino odpočítávání hodin do její smrti mě nejen udržovalo v obraze, ale taky to postupně zvyšovalo napětí a urychlovalo tempo celé knihy. Čím méně času zbývalo, tím rychleji to utíkalo. Taky to tak máte, když se na něco netěšíte, ne?  Noční můry byly pro samotnou Charlie dost zmatené, hlavně v tom, že ani ona sama nevěděla, co je skutečnost a co jen sen, a to se mi líbilo, nechávalo to totiž dostatek prostoru pro fantazírování.
Celkově se vyprávění zvláštně prolínalo a nechávalo čtenáři spoustu prostoru pro spekulace nad tím, co jak spolu souvisí a jak to všechno dopadne. Hlavou se mi honilo hodně otázek a různých řešení, a to nejen při čtení, ale i dobu po odložení knížky. Správné řešení mi došlo nedlouho před odhalením, i když jisté překvápko v tom ještě bylo.
Ještě nesním zapomenout na to, že mě překvapily popisy praktik pedofilů, kteří využívají dětských internetových stránek k tomu, aby se k dětem dostali blíž. To pro mě bylo dost znepokojující čtení. Asi nebude dlouho trvat a začnu počítač zamykat.

Takže, podtrženo, sečteno, moje první knížka od Lisy Gardner měla originální námět, byla čtivá, napínavá, promyšlená, zkrátka se mi líbila a dávám čtyři hvězdičky. Doma na mě ještě od téhle autorky čeká Neboj se, tak pak dám vědět, jaké to bylo ;)