sobota 18. února 2017

Skleněný trůn




Název: Skleněný trůn
Originální název: Throne of Glass
Série: Skleněný trůn #1
Autor: Sarah J. Maas
Překlad: Ivana Svobodová
Žánr: Fantasy, YA
Rok vydání: 2015
Rok vydání originálu: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 392




Tak už i na mě došlo. Teda spíš tak už i u mě došlo na Skleněný trůn. A to dávno po tom, kdy člověk narážel všude na Dvůr trnů a růží. No ale to bych nebyla já, kdybych hned četla to, co frčí, žejo. A vlastně Skleněný trůn může děkovat Cecilce z blogu Slečna a tři bíglové, že jsem se k němu dostala. Mělo to být společné čtení. Nakonec to dopadlo tak, že jsem to sice dočetla první, ale Cecilka přečetla asi čtyři knihy během čekání na mě. Příště se nám to snad povede líp.

Adarlan, Zlomuval, Skleněný hrad. Turnaj 24 bojovníků, bývalých vojáků, žoldáků, zlodějů a vrahů. Vítěz klání se stane dobře placeným královým bojovníkem a po několika letech služby získá svobodu. Kdo by nechtěl vyhrát? Bojovníci budou během výcviku procházet několika zkouškami a ti s nejhoršími výsledky turnaj opustí. Konkurence ale ubývá i jinak - někdo totiž bojovníky začne vraždit.

Celaena Sardothien je typická hrdinka příběhu. Mladá, inteligentní, krásná. A náhodou je nejlepší nájemný vrah v zemi. Slušná kariéra v osmnácti letech. Není divu, že si ji princ Dorian vybral jako svou bojovnici do turnaje.
Dorian Havilliard, další typická postava. Mladý, krásný, inteligentní. A ještě k tomu princ. Zdá se nadutý a povrchní, ale ve skrytu duše je to citlivý mladý hoch a je s ním legrace.
Ještě jednou typickou postavou je Chaol Westfall. Mladý, moc hezký, inteligentní. Velitel stráží. A princův přítel. Takový ten bručoun, co na všechno dohlíží, je neustále v pozoru a ostražitý, od všech si drží odstup. Ale čas od času se mu oči zalesknou a uculí se. No, já jsem měla od začátku jasno. Samozřejmě že jsem fandila Chaolovi.
Postavy v knize se mi líbily. Nejen tyhle tři, ale všechny ve mně vzbuzovaly nějaké emoce. Celaena byla samozřejmě občas na "přesdržku", jak už to u správných hlavních postav bývá, protože se chovala jak nafoukaný spratek. Ale ruku na srdce, dalo se to docela i pochopit. Byla ale překvapivě lidská, a to myslím tak, že i jako nájemná vražedkyně měla city a spoustu nehezkých vzpomínek, kvůli tomu jí člověk prostě musí mít rád. I Dorian by si zasloužil místy trochu pocuchat úsměv. Chaola bych ale ušetřila, pro takovéhle drsňáky mám slabost. I jemu autorka dodala tu správnou míru lidskosti, nebyl to jen zatvrzelý voják, ale chlap, který neví, co si najednou počít s tím, co cítí.

Knížka je psaná er-formou. Převážně sledujeme děj z pohledu a myšlenek Celaeny, ale sem tam se dostaneme i k pohledům jiných, pro děj něčím důležitých postav. Některé kapitoly jsou krátké, jiné delší, ale díky členění delších kapitol na části jsem to přežila. Autorčin styl psaním je... Jak to nejlíp napsat... No prostě hodně čtivý. Jak jinak si vysvětlit, že knížka plná klišé si našla tolik fanoušků? Tím klišé mám namysli hlavně tu romantickou linku, při které se mi místy ježily chloupky na rukou. Nemyslím tím napětím, ale tou přeslazeností a předvídatelností! Ale abych byla fér, tak musím přiznat, že se našla i místa, kdy jsem se culila jak nějaká patnáctka. A ještě mi maličko vadilo, že tak první třetinu knížky Celaena při každé příležitosti plánovala, jak jednoduše by mohla všechny povraždit a utéct.
Čekala jsem, že se bude příběh mnohem víc věnovat turnaji, popisu tréninků a zkoušek. Ale vlastně tam toho o tom bylo překvapivě málo, místy jen zmínka, že se událo to a to, což je teda škoda, protože to by mě taky bavilo. Co ale v popisu turnaje chybělo z průběhu, to se autorka snažila dohnat popisem finálního souboje. Představovala jsem si, jak se Hollywood ujal zfilmování téhle knihy a jak se pěkně vyřádil zrovna na téhle scéně. Povím vám, to by teda byla řežba :D
Líbilo se mi zapojení magie do příběhu a doufám, že v dalším díle se jí dostane víc prostoru a vysvětlí se nějaké věci, co jsem tady moc nepobrala. Největší plus má ale knížka za to tajemno, které bylo kolem pátrání po vrahovi bojovníků. Není to žádné zapeklité vyšetřování jako vytržené ze super detektivky, ale atmosféru to prostě má, což je to důležité.

Láska, tajemství, magie, turnaj, vraždy, to všechno namixované ve správné míře a napsané jednoduchým stylem, který mě bavil číst. Už asi víte, že objektivní hodnocení, ve kterém by se určitě dalo najít něco k vytknutí, ode mě čekat nemůžete. Takže čistě subjektivně dávám Skleněnému trůnu čtyři hvězdičky. Musím si nechat nějakou rezervu na další díly, žejo.

2 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Já jsem pozadu a na tuto sérii se teprve chystám a těším :) Tak snad nezklame :) Měj se krásně :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :)
      Jestli máš ráda tenhle styl, tak se ti bude určitě líbit :) Já mám za sebou už u Půlnoční korunu (super) a teď čtu Dědičku ohně, ale musím si dát na chvíli od Calaeny pauzu :)

      Smazat

Váš názor? Dotazy? Připomínky? :)