Píseň ledu a ohně

Hra o trůny : Název : Střet králů

A Game of Thrones : Originální název : A Clash of Kings

Píseň ledu a ohně : Série : Píseň ledu a ohně

George R. R. Martin : Autor : George R. R. Martin

Fantasy : Žánr : Fantasy

2013 : Rok vydání : 2013

1996 : Rok vydání originálu : 1998

Talpress : Nakladatelství : Talpress

480 + 384 : Počet stran : 460 + 496

Fantasy ságu s názvem Píseň ledu a ohně asi nemusím moc představovat. I já jsem tomuhle davovému šílenství podlehla. Nejdřív jsem viděla seriál - první tři série. Pak jsem postupně dostala knížky. A čtení jsem odkládala a odkládala a odkládala, protože jsem se bála, že se mi nebudou líbit a že je všechny mám doma zbytečně. A hlavně když něco vidím dřív, než to přečtu, tak už to pak většinou moc číst nechci. No, nakonec jsem se přemluvila..

.. a byla jsem příjemně překvapená. Je to fakt čtivé. Hrozně moc čtivé. I když je ve Hře o trůny spousta postav, neměla jsem díky znalosti seriálu moc problém se v nich orientovat. Teda aspoň v těch nejhlavnějších. Rozdělení kapitol podle toho, kdo je v nich ústřední postavou, je super. Člověk se dozví, co se kde v tom velkém světě děje. A hlavně se mi moc líbilo sledovat, jak se životy postav vzájemně proplétají, aniž by o tom ony samy měly ponětí. Ačkoliv jsem se snažila, abych si žádnou postavu během čtení neoblíbila, aby mi ji Martin v průběhu psaní nezabil, moc mi to nevyšlo. Některé kapitoly jsem prostě četla radši - ve Hře o trůny to byly ty s Daenerys, Tyrionem, Aryou a Jonem. Ve Střetu králů to vlastně byly ty samé. Úplně nejvíc nejlípčejší postavou je pro mě asi Tyrion. Ačkoliv Lannisterům zrovna nefandím, tak tenhle trpaslík u mě prostě vede. Asi proto, že je to vlastně taková lannisterská černá ovce rodiny, takže ho ani nepovažuju moc za záporáka. I když u Martina to vlastně nejde jen tak určit, jestli je někdo klaďas, nebo záporák. Všechny jeho postavy jsou prostě jako opravdové, vůbec ne černo-bílé, takže můžete někomu fandit a on pak udělá něco, co by vás ani ve snu nenapadlo. Tahle nevypočitatelnost je bezvadná.

No, a teď k důvodu, proč jsem Střet králů četla skoro dva měsíce. Fuj! Zaprvé málo času. Zadruhé. Zatřetí. Výmluvy a výmluvy. Přece jenom mi ta znalost seriálu nakonec uškodila. Jelikož první a druhou řadu si ještě celkem pamatuju, věděla jsem, co se zhruba bude dít, a neměla jsem to potřebné nutkání číst dál, abych věděla, jak co dopadne. Neříkám, že seriál přesně kopíruje knížku, to vůbec ne, některé postavy v něm chybí a jejich lumpárny provádějí jiné postavy, ale ten základní děj v seriálu samozřejmě je. Při Hře o trůny jsem byla nadšená, jak je to dobře napsané, takže se u mě ta chybějící potřeba číst dál tolik neprojevovala. Jenže pak jsem udělala chybu a začala jsem hned číst Střet králů a ukázalo se, že to už je na mě moc Martina najednou. Některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé, což možná i byly a byly třeba i ve Hře o trůny, ale tam mi to nevadilo, a když přišla na řadu kapitola vyprávěná postavou, kterou jsem neměla ráda, odložila jsem knížku s klidem i na pár dní. Jo, jsem ostuda!

Takže teď si dám od Písně ledu a ohně pauzu a vrhnu se na knížky z knihovny. Třetí řadu si ze seriálu naštěstí tolik nepamatuju, takže to snad bude lepší. A na čtvrtou se koukat ani nebudu, dokud si to nepřečtu. Howgh.