Ostrov Lhářů

Název: Ostrov Lhářů
Originální název: We were liars

Autor: E. Lockhartová

Překlad: Barbora Doležalová

Žánr: Young adult
Formát: E-kniha

Rok vydání: 2014

Rok vydání originálu: 2015

Nakladatelství: Host

Počet stran: 264

"Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou
je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel – Lhářů –,
jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda."

Anotace. Zvědavost. Anotace. Anotace. Zvědavost. Pár důvodů, proč jsem si chtěla knížku přečíst.

Cadence Sinclairová Eastmanová. Johnny. Mirren. Gat. Lháři, jak jim říkají. Cady, Johnny a Mirren jsou sestřenice a bratranec, Gat je Johnyho kamarád. Lháři a celá jejich rodina spolu tráví každé léto na Beechwoodu, dědečkově ostrově. Hrají tenis, plavou, potápí se, užívají si. Až do léta patnáct, kdy se TO stane.

Příběh vypráví Cady. Vypráví o sobě, o své rodině, o tom, jak to u nich, u bohatých Sinclairů, chodí. Svěřuje nám svoje myšlenky a pocity. Prožíváme s ní bolest psychickou a fyzickou, popisuje ji velmi zvláštním způsobem - jako by ji někdo vraždil, jako by umírala, krvácela. Poprvé jsem z toho byla trošku zmatená, než mi došlo, že to je jen "jako", že ji nikdo nevraždí. Ale zvykla jsem si. Po TÉ události začala Cady psát pohádky. Další způsob vyjádření jejích pocitů
Měla jsem Cady ráda. Líbil se mi její zvyk psát si na ruce různé myšlenky - jednu polovinu na pravou ruku, druhou na levou. Pro mě neuskutečnitelné, protože neumím psát levou rukou. Vlastně jsem měla ráda všechny Lháře, každý z nich měl něco do sebe. A hlavně Gat! Nedivím se Cadence, že se do něj zamilovala. Hezký, milý, chytrý. Možná až moc chytrý na svůj věk. Řídil se zásadou: "Nepřijímej zlo, který můžeš změnit." Chtěl proti zlu bojovat. Nepocházel ze světa bohatých, neměl na nose růžové brýle, nebylo pro něj všechno samozřejmostí. "Je hloubavost a nadšení. Ctižádost a silná káva." Tak ho popisovala Cady. Mirren pro ni znamenala roztomilost, zvědavost a déšť, Johnny byl drzost, úsilí a zlomislnost. Stručné, ale výstižné.
Všechny postavy byly dobře popsané. A uvěřitelné. Umím si představit, že takhle to v některých bohatých rodinách vážně chodí, že se k sobě příbuzní chovají tak jako tady. A že k tomu vždy mají nějaký důvod. I když pro "obyčejné smrtelníky" možná těžko pochopitelný.

Kniha je rozdělená do pěti částí a je psaná stejně jako anotace. Krátké věty. Občas zmatek. Zvláštní dělění vět do několika řádků. Pravda a lež, aniž bychom tušili, co je co. Krátké byly nejen věty, ale i kapitoly, urychlovalo to tempo knihy a pořád jsem díky tomu byla ve střehu. Četla jsem a pořád jsem čekala, až přijde ta chvíle, kdy se konečně dozvím, o co jde. Štvalo mě, když jsem musela knížku odložit. Pohádky - variace, jak tomu říkala Cadence, děj dobře doplňovaly, každá zobrazovala nějakou situaci ze života Sinclairů, něco vysvětlovala. Celá knížka taky obsahovala řadu myšlenek, které nutily k zamyšlení. Objevuje se v ní i spousta zásad, které dědeček Harris vtloukal odmalička do hlavy svým vnoučatům, aby byla úspěšná.

No a nakonec - naplnila kniha moje očekávání?  Ne. Tohle jsem nečekala. Bylo to vlastně mnohem lepší. Hodně dlouho jsem žádnou knížku tolik neprožívala. Už dlouho jsem se tolik nevžila do pocitů hlavní hrdinky.
Poslední část jsem četla v noci, spát přece nepotřebuju, se zatajeným dechem, se slzami na krajíčku. Fakt. Po dočtení jsem si řekla, že ode mě Ostrov Lhářů dostane pět hvězdiček. Není to asi dokonalá kniha, kdo bude chtít, něco na ní najde, ale... I teď si myslím, že si to za to, že ve mně vzbudila takové emoce a že mě bavila, zaslouží. Takže nic hledat nebudu a vážně dávám pět hvězdiček, protože se mi to fakt moc líbilo. Věříte mi? ;)

Děkuji obchodu Palmknihy za poskytnutí recenzní kopie! :)