Stalker

Název: Stalker
Originální název: Stalker
Série: Detektiv Joona Linna
Autor: Lars Kepler
Překlad: Azita Haidarová
Žánr: Detektivka
Rok vydání: 2015
Rok vydání originálu: 2014
Nakladatelství: Host
Počet stran: 573

Od manželské dvojice píšící pod pseudonymem Lars Kepler jsem četla všechno, takže bylo jasné, že ani Stalkera, jejich v pořadí pátou knihu, si nenechám ujít.

Joona Linna je už rok pohřešovaný. Policii někdo poslal krátkou videonahrávku ženy, která byla o pár dní později nalezena mrtvá - někdo ji brutálně zavraždil. Pátrání vede k Rockymu Kyrklundovi, který byl před několika lety odsouzen za podobnou brutální vraždu, nyní je však zavřený na psychiatrickém oddělení. Podařilo se mu utéct a znovu zabíjet? A jak je to doopravdy s Joonou?

Nejsem si úplně jistá, jestli má cenu nějak představovat Joonu Linnu, protože když budete chtít číst Stalkera, myslím, že za sebou máte i předchozí díly a Joonu znáte. A pokud nemáte a neznáte, doporučuju začít od Hypnotizéra, prvního dílu série, protože ačkoliv případy na sebe nenavazují, všechny díly spojuje Joonův postupně se vyvíjející příběh a byla by škoda se o něj připravit. No a kdybyste se o něj náhodou připravit chtěli, Joona je typický policajt superhrdina. Silný, nebojácný, hezký, sympatický, inteligentní, všímavý.. Snad jsem na nic nezapomněla :) . Ve Stalkerovi se setkáme ještě s jednou postavou, kterou už jako čtenáři série známe, a to s Erikem Mariou Barkem, který s Joonou spolupracoval už v Hypnotizérovi. Koho ale neznáme, je kriminální komisařka Margot Silvermanová. Ach, ta otravná Margot! Nevím, co touhle postavou autoři sledovali. Jediné, co mě napadá, je, že chtěli, aby všichni měli Joonu ještě radši. Jinak to nechápu. Margot byla tou nejotravnější policajtkou, s jakou jsem se zatím setkala. Lezla mi na nervy snad od chvíle, kdy se v knížce objevila. A to bylo na začátku! Třeba se tak nesnesitelně chovala kvůli tomu, že s ní cloumaly hormony - byla těhotná. Těžko říct.  Jen doufám, že já jsem byla v těhotenství snesitelnější. Každopádně by mě zajímalo, jestli byla někomu tahle ženská sympatická.

Keplerův styl psaní se ani v pětce nemění. Kapitoly jsou krátké (je jich 139!), úhel pohledu se průběžně mění - chvíli sledujeme děj z pohledu Margot, pak z pohledu Erika, zkrátka z pohledu všech pro děj důležitých postav. Takže máme vlastně přehled o všem, co se kdy kde děje.

Ačkoliv nic nebylo nijak zašmodrchané, strašně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Což u mě není poslední dobou nic divného. Prostě mi některé pasáže přišly zbytečně protahované a nudné. A strašně, ale vážně strašně mě štvala Margot. Nutkavá potřeba pokračovat ve čtení se u mě objevila zhruba v polovině knížky, druhá polovina byla akčnější. Celkem mě překvapilo, když se přišlo na to, kdo je vlastně ten stalker, po kterém všichni jdou. Ne, netušila jsem to. Ale mohla jsem. To už jsem byla do čtení přímo zažraná. Ale ten konec.. To jako vážně? Děláte si ze mě legraci? Nechci spoilerovat, takže můžu jen napsat, že tak moc překombinovanou finální akci jsem dlouho nečetla. Ten konec to prostě zabil.

Když dám všechno dohromady, výsledek je takový: byť čtivé, první polovina byla zbytečně natahovaná, některé pasáže zbytečné, druhá polovina byla akčnější a zábavnější, vrah pro mě překvapivý, konec příšerně přeplácaný. Dávám tři hvězdičky - ta třetí je za Joonu a Erika. A jsem celkem zvědavá, s čím přijde spisovatelské duo Lars Kepler příště.