pátek 22. července 2016

Česká fantasy pohádka



Název: Erilian: Město čarodějů
Série: Erilian #1
Autor: Tereza Janišová
Žánr: Fantasy
Rok vydání originálu: 2010
Formát: Audiokniha
Vydavatelství: Walker & Volf
Délka: 7 hodin 1 minuta
Čte: Lucie Fiona Šternerová, Jiří Klem


Knížku Erilian: Město čarodějů jsem měla dlouho na svém chci-si-přečíst seznamu. Takže když jsem dostala nabídku, jestli bych ji nechtěla zrecenzovat jako audioknihu, která vyšla koncem června, neváhala jsem ani chvilku a souhlasila.


Erilian je město čarodějů s dávnou historií, vládne v něm Velká rada čarodějů, jedenáct nejdůležitějších, kteří o všem rozhodují a udržují v Erilianu klid a mír. Jen málo lidí dostane příležitost být členem rady. Jedním z členů je lord Tesian, který se kdysi ujal mladičká kouzelnice Kiary, když jí zemřeli rodiče. Kiara nastupuje na Univerzitu magických věd a netuší, že brzy se její svět změní...

Kiaru poznáváme během studia prvního ročníku na univerzitě, takže zkrátka jako mladou puberťačku. Pokud máte pubertu za sebou, tak si určitě vzpomenete, jak s vámi lomcovaly pocity, jednou se vám líbilo to, podruhé ono, prostě jste se v sobě vůbec nevyznali. Pokud pubertu právě prožíváte, tak to máte přesně takhle, i když si to nepřiznáte. A přesně tak to má i Kiara a my jsme toho svědky. Nevím teda, jestli pubertě můžu přičítat i Kiařinu naivitu, tu bych v jisté situaci na stupnici od jedné do deseti ohodnotila asi čtrnáctkou. Ale tak je to mladá holka, žejo.
Hlavní mužskou postavou je Lyraz a jakmile se poprvé objeví v Kiařině příběhu, hned vám dojde, jak to s ním asi bude. A to i navzdory poměrně velkému věkovému rozdílu, který je mezi ním a Kiarou. Od začátku mi byl sympatický a klidně mohl mít v knížce víc prostoru. Sympaťáků není nikdy dost!

Příběh vypráví většinu času sama Kiara a je tedy psaný ich-formou, občasné pasáže z minulosti jsou v er-formě, stejně tak prolog. Prolog nás uvádí do Erilianu a seznamuje nás s jeho fungováním, také ale vypovídá příběh "kdysi dávno" a dozvídáme se z něj pár věcí, které mohly zůstat ještě nějakou dobu utajeny.
Když si řeknete čarodějové a univerzita kouzel, určitě vám před očima vyskočí obraz Bradavic a Harry Potter. Byť jsou si knížky v některých věcech podobné, tím myslím třeba školní prostředí, a spousta čtenářů Erilian s Potterem srovnává, Tereza Janišová vymyslela pro svoji knížku vlastní kouzelný svět s vlastními pravidly a já bych si o něm klidně načetla mnohem víc informací. Třeba budou v dalším dílu. Žádného okopírovaného Harryho fakt nečekejte.
Po chvilce čtení není moc těžké odhadnout, kam bude příběh směřovat. Některé situace se daly předvídat, místy na mě z úst narátorky vyskočilo nějaké to klišé. Některé situace mě naopak překvapily a nejednou jsem se smála vtipným scénkám.
Horší je, že mi některé popisy přišly až příliš strohé, takže ve mně nevyvolávaly patřičné pocity, autorka nás prostě postavila před hotovou věc. Některé dialogy byly tak stručné, že možná ani v daných místech být nemusely. Celý příběh byl dobře promyšlený, ale v hlavních dějových linkách nijak nezabíhal do detailů, což je škoda, protože některé okrajové scény byly popsané mnohem podrobněji.

Audioknihu vydalo nakladatelství Walker a Volf a jako hlavní narátorku vybrali Lucii Fionu Šternerovou, prolog načetl Jiří Klem. Mám-li být upřímná, hlas paní Šternerové mi vůbec nesedl. Poslouchala jsem audioknihy, ze kterých jsem byla absolutně nadšená, pak taky takové, které jsem doposlouchala jen díky hlasu vypravěče (jsem si jistá, že klasickou tištěnou knihu bych nedočetla). Ale to, že mi nesedl hlas vypravěče a knihu jsem doposlouchala "jen" kvůli příběhu, to se mi stalo poprvé. Ale i to je myslím dobrá zpráva pro autorku. Nevím proč, ale hlas paní Šternerové se mi ke knize absolutně nehodil. Místy mi přišel nevýrazný, až nezúčastněný, místy zase přehnaný, při některých intonacích ve mně dokonce hrklo. Je mi jasné, že není nic jednoduchého načíst celou knihu, takže nechci tu práci nijak znevažovat, ale tohle se mi prostě nelíbilo. Bohužel. Doufala jsem, že víc prostoru dostane Jiří Klem, jehož hlas mi v prologu učaroval. Ale nestalo se tak.

Takže podtrženo, sečteno. Ačkoliv Město čarodějů bylo pro mě z hlediska zvukové podoby zklamáním, knížka jako taková pro mě byla naopak překvapením. Byla milá, zajímavá, na prvotinu české autorky poměrně dobře zvládnutá, měla v sobě kouzlo, které mě nutilo poslouchat dál a dál. Kdybych se k ní dostala v mých pubertálních letech, myslím, že bych z ní byla fakt nadšená. Teď už je mi bohužel o pár let víc a všímám si při čtení věcí, které mi bývaly ukradené, ale soudím, že tři a půl hvězdičky je pro tuhle audioknihu celkem férové hodnocení. Já osobně jsem dost zvědavá na druhý díl trilogie, který se jmenuje Kouzla na obzoru, a to nejen kvůli tomu, jak bude pokračovat život v Erilianu, ale taky kvůli tomu, že mě zajímá, jak se dál vyvíjel spisovatelský potenciál Terezy Janišové. Hodnocení na čtenářských databázích totiž vypadají slibně :)

Tereze Janišové moc děkuji za poskytnutí recenzní kopie! :)

4 komentáře:

  1. Erilian je skvělý! :) Já jsem si první přečetla druhý díl, protože jsem vůbec nevěděla, že to je série, a z příběhu jsem byla tak nadšená, že jsem hned běžela do knihkupectví pro první a pak jsem hrooozně dlouho čekala na vydání třetího dílu :) A nezklamal.

    http://onlycountingstars.blogspot.cz/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já se teď rozhoduju, jestli si počkám na audioverzi druhého dílu, nebo jestli po prázdninách zapátrám u nás v knihovně... :)

      Smazat
  2. Musím říct, že první díl jsem přečetla asi tak ve třinácti a bylo to přesně pro mě. Byla jsem z toho unešena a až dodnes je to moje asi nejoblíbenější knížka. Jenže jsem v knihovně narazila na druhý díl.. Byl pro mě opravdu zklamáním. Nevím jestli to bylo opravdu knížkou nebo že u tohohle čtení už mi bylo 17, ale bylo to dost zvláštní. Takové dětsky naivní a to byl brala, protože je to určeno spíše mladším, ale zároven se řešili takové více "dospělácké" věci. To mě dost zmátlo. Nevím co si o tom myslet :/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nooo, tak mě bylo dvakrát tolik a ještě kousek, když jsem teď slyšela první díl... :D Ale líbilo se mi to, byla to taková hezká pohádka, člověk prostě potřebuje občas vypnout. Ale jak píšu, kdyby mi bylo těch třináct, asi bych nadšením skákala do stropu :) A na druhý díl jsem teď po Tvém komentáři zase o trochu víc zvědavá.

      Smazat

Váš názor? Dotazy? Připomínky? :)